Nelson Mandela: Otec jihoafrické svobody

Přestože se sen bojovníka proti apartheidu, dlouholetého vězně režimu, a nakonec prezidenta Nelsona Mandely o vytvoření „duhového národa“ vlastně nikdy nenaplnil, tato osobnost je s historií Jihoafrické republiky spjata jako málokdo jiný. Jeho životní osudy v mnohém kopírují historii Jižní Afriky 20. století.

Tento nositel Nobelovy ceny za mír se narodil roku 1918 jako člen královského rodu Xhosů – jednoho z mnoha etnik, jež JAR obývají. Vystudoval práva v Alice a v Johannesburgu, po studiích se přidal k Africkému národnímu kongresu a postupně se začal stále více angažovat v politice. Zasazoval se proti politice apartheidu – rasové segregace – která se stala oficiální doktrínou Jihoafrické republiky. Během své právnické praxe byl několikrát zatčen pro své údajné podvratné aktivity. Přestože byl původně zastáncem nenásilí, postupně se přikláněl k tvrdší formě odboje proti apartheidu, a právě proto byl roku 1962 zatčen a odsouzen k doživotnímu trestu.

Mandela nakonec sice nestrávil ve vězení zbytek života, ale i tak jej režim připravil o dlouhých 27 let svobody. Byl vězněn na Robben Islandu, poté v Kapském městě a v Paarlu. Právě jeho věznění, navzdory opakovaným prosbám mnoha států, spolu s narůstajícím odporem celosvětového mínění proti apartheidu nakonec vedlo roku 1990 v Jižní Africe k vlně nepokojů, jež zemi zcela ochromila. Právě jednání Mandely s tehdejším prezidentem De Clerkem vedlo později k pádu tohoto opresivního režimu. Výsledkem jednání byly první opravdu svobodné volby po mnoha dekádách, drtivé vítězství Afrického národního kongresu a nástup Nelsona Mandely na prezidenské křeslo. Stal se tak prvním černošským prezidentem v dějinách Jihoafrické republiky.

Během svého prezidenského mandátu se zaměřoval na politiku usmíření, bojoval proti chudobě a vůbec byl osobou přinášející po letech zlepšení životních podmínek občanů. Přes svůj status mírového aktivity a politika usmíření byl také kontroverzní postavou – ať už pro své komunistické smýšlení, tak i pro mnohdy nekompromisní až brutální akce. Přesto se pro svou cestu mírotvůrce stal roku 1993 nositelem Nobelovy ceny míru. I po skončení svého prezidenského mandátu byl aktivní v domácí i zahraniční politice. Zemřel roku 2013 na plicní infekci.